Choď na obsah Choď na menu
 


vesmír

12. 11. 2009

Vesmír

V tomto článku je popsán pohled na vesmír od starověkého Řecka až po současnost. Popisuje jak se měnil pohled na vesmír a důležité události při objevování vesmíru a jeho pozorování. Dočtete se kdo prohlásil, že Země není středem vesmíru, či kdo vynalezl dalekohled pro pozorování vesmíru. Dále první kroky člověka ve vesmíru, hledání vody na Marsu a další vesmírné výzkumy.

Vnímání vesmíru člověkem

Zájem o studování vesmíru vznikl již mnohem dříve, první pozorovatelé pocházeli ze starověkého Řecka. Tehdejší názory na vesmír se od dnešních velmi liší, Země byla považována za střed vesmíru, kolem které se vše otáčí, jedná se o tzv. geocentrický systém. Významnou osobností tehdejší doby byl Tháles z Milétu (asi 625–547 před n. l.). Ten pozoroval zatmění Slunce a dokázal předpovědět následující zatmění. Dokázal, že hvězdy svítí vlastním světlem, a že měsíc odráží světlo ze Slunce. Zemi považoval za desku která plave ve vesmíru na vodní hladině. První myšlenku, že Země je kulatá a nachází se ve středu vesmíru vyslovil o 50 let později Pythagoras (570–490 před n. l.). Později Démokritos (460–370 před n. l.) vyslovil, že je vesmír nekonečný a že se vesmír skládá z nekonečně mnoha světů. Naši galaxii v správně vysvětlil jako soubor velkého množství hvězd někde ve vesmíru.

Pohled na vesmír a hvězdy ve středověku

Odlišný pohled na vesmír a hvězdy uveřejnil až roku 1543 polský astronom Mikuláš Koperník (1473–1543). Zveřejnil tvrzení, že Země rotuje kolem své vlastní osy každý den, že vykonává roční pohyb okolo Slunce, že všechny planety se pohybují okolo Slunce směrem shodným s pohybem země okolo Slunce, a spoustu dalších. Koperník podal jako první v historii správné schéma sluneční soustavy, tak jak jej chápeme v dnešní době. Přesně určil poměrné vesmírné vzdálenosti jednotlivých planet, jako jednotku si zvolil střední vzdálenost Země od Slunce (dnešní 1 au – astronomická jednotka). Myslel si, že planety obíhají okolo Slunce ve vesmíru po kružnici. Jeho heliocentrický systém vyvolal ostré spory. Jejich příčina byla jednak v tehdejších filozofických a náboženských představách o světě. Všechna Koperníkova díla se staly zakázanými knihami až do roku 1833.

vesmír

Vesmír a hvězdy

Výhrady proti Koperníkovu systému měl dánský astronom Tycho de Brahe (1546–1601). Odmítal jej, protože svými pozorováními nemohl zjistit žádný náznak pohybu hvězd na obloze, který by se měl při pohybu Země okolo Slunce ve vesmíru projevit. Pokud by se Země ve vesmíru skutečně pohybovala, potom zdánlivě nehybné hvězdy by museli být ve srovnání se Zemí až 1 000krát vzdálenější než Slunce. Takové vzdálenosti hvězd Tycho de Brahe kategoricky odmítal.

Další poznávání vesmíru

Italský mnich Giordano Bruno (1548–1600) se zařadil mezi propagátory Koperníkova učení a pohledu na vesmír. Zjistil, že Slunce není středem vesmíru, ale je jednou hvězdou z nekonečného množství v celém vesmíru. Své názory uveřejnil roku 1584, brzy ho inkvizice odsoudila jako kacíře a proto byl upálen.

vesmír

Nový pohled na vesmír a hvězdy

Záznamy Tycha de Braha z pozorování planet, zdědil Johannes Kepler (1571–1630). Stali se pro něj východiskem pro pozorování vesmíru, jako nesporný důkaz Koperníkovi heliocentrické soustavy. Prováděl měření a zjistil že Mars se nepohybuje ve vesmíru po kruhové dráze, ale po elipse, stejně jako ostatní planety se pohybují ve vesmíru po elipse, a že Slunce je v jejich společném ohnisku. Toto tvrzení je označováno jako 1. Keplerův zákon. Později zveřejnil tvrzení, že plochy opsané průvodiči planet za stejný čas při pohybu ve vesmíru jsou stejné (2. Keplerův zákon), a že druhé mocniny oběžných dob planet se rovnají poměru třetích mocnin velkých poloos jejich drah (3. Keplerův zákon). Objevem těchto vesmírných zákonů potvrdil správnost heliocentrické soustavy. Všechny jeho poznatky popsal v první moderní učebnici vesmíru a astronomie nazvané Epitome astronomiae Copernicanae libri I–VII (1618–1622), která se ihned dostala na seznam zakázaných knih.

vesmír

Mezi velké obhájce Koperníkova pohledu na vesmír se zařadil Galileo Galilei (1564-1642). Jako první zkonstruoval dalekohled pro pozorování vesmíru s trojnásobným a později i třicetinásobným zvětšením. Tento objev významně pomohl při následném objevování vesmíru. Svými vesmírnými dalekohledy objevil čtyři měsíce Jupitera, skvrny na Slunci, i velký počet hvězd Mléčné dráhy. Své objevy zveřejnil v roce 1610. Galilei se snažil dokázat správnost heliocentrismu a objasnit pohled na vesmír. Inkvizice však jeho názory zakázala a donutila ho potvrdit že se zříká Koperníkova učení a jeho pohledu na vesmír.

Novodobé dobývání vesmíru

Éra novodobého objevování vesmíru člověkem začala až v roce 1957 když byla v tehdejším Sovětském svazu vypuštěna do vesmíru první umělá bezpilotní družice Sputnik1. První živý tvor na oběžné dráze okolo Země byl ruský pes Lajka, která byla na celý týden do vesmíru vypuštěna ve Sputniku 2. Tehdy ale ještě nebyl znám způsob jak ji přivést z vesmíru živou zpět na zem. První člověk, který uskutečnil jeden oblet okolo Země v kosmické lodi Vostok 1 byl Jurij Gagarin. Od té doby následovalo jedno vesmírné prvenství za druhým. V roce 1969 se američtí astronauti Neil Armstrong a Edwin Aldrin stali prvními lidmi, kteří sestoupili na Měsíc z lunárního modulu kosmické lodi Apollo 11. Jejich kroky sledovali v televizi miliardy lidí po celém světě. V roce 1977 byl ve Spojených státech zahájen vesmírný program Voyager, jehož cílem bylo pomocí sond vyfotografovat planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Přínosem těchto dvou sond bylo objevení měsíců Jupitera a Saturnu. Voyager 2 prolétl okolo Uranu a Neptunu a nyní stále letí mimo Sluneční soustavu dále do vesmíru.

vesmír

Vesmír a hvězdy v budoucnosti na dosah?

V posledních několika málo letech jsme se stali svědky důkazu přítomnosti vody na Marsu, která může být zdrojem možného života ve vesmíru. Dnes na povrchu Marsu pracují dvě americké pojízdné laboratoře Spirit a Opportunity. Na oběžné dráze svoji dlouholetou práci pomalu končí družice Mars Global Surveyor (start 1996) a její vesmírné výzkumy, zaměřené na detailní mapování povrchu Marsu doplňuje Mars 2001 Odyssey o mineralogický vesmírný výzkum a hledání vody. Tu skutečně pod sněžným příkrovem oxidu uhličitého polárních čepiček v podobě vysoké koncentrace vodíku detekovala v březnu 2002. Její rozbory potvrdila evropská sonda Mars Express, která zjistila, že jde o vodu na povrchu v podobě trvalého ledovce.

Pohled na vesmír v blízké budoucnosti

Sondy NASA Spirit a Opportunity nám přiblížily povrch Marsu a jejich snímky z vesmíru může každý sledovat přímo přes internet. Vědci jsou přesvědčeni, že současné mise přinesly důkaz existence vody na Marsu v kapalném stavu. Nové technologie umožnují výzkum Marsu tak jako nikdy předtím, přinesou nové obrázky z vesmíru s vysokým rozlišením a dokonce nám umožní návrat vesmírných vzorků půdy a skal z Marsu pro jejich laboratorní výzkum na Zemi. Je možné, že poodhalí i tajemství života na Marsu.

Vesmír a budoucnost

V blízké budoucnosti je opět plánováno přistání lidí na měsíci a dokonce vybudování permanentní vesmírné základny. Mělo by se zde provést ověření klíčových zařízení pro zajištění životních podmínek ve vesmíru, prostorů pro posádku, současné ověření výkonnosti a přizpůsobivosti posádky a také možnosti využívání místních zdrojů ve vesmíru. Měsíc by pak mohl sloužit jako odrazový můstek k přípravě lidské expedice na Mars a dále do vesmíru, s jejíž realizací se však uvažuje až kolem r. 2032… Plán počítá s mezinárodní spoluprací, která se více-méně osvědčila v případě výstavby vesmírné stanice ISS.

 

 

 

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.